Historie Mimoňska - bysta Hanse Kudlicha

Sochařské dílo bylo umístěno na podstavci po původní pískovcové soše císaře Josefa druhého, která však musel být v rámci odstraňování symbolů habsburského císařství odklizena 7. června 1923, a to i přes nelibost tehdy převážně německého obyvatelstva Mimoně.

Zůstal po ní jen kamenný podstavec se zabedněnými nápisy, který měl být z rozhodnutí města v březnu 1924 zbořen. Nakonec se podařilo podle návrhu okresního zemědělského sdružení, které se zavázalo nést příslušné finanční náklady, v březnu 1927 prosadit, že na podstavec zbavený původních nápisů bude instalována bysta Dr. Hanse Kudlicha. Změnilo se i původní jméno malého náměstí Josefsplatz (Josefské náměstí, podle císaře Josefa II.) na Kudlichplatz (Kudlichovo náměstí). Bysta však na svém místě nezůstala ani dvacet let, protože 18. února 1946 byla z podstavce sejmuta a není známo, kde a jak skončila. Zlikvidován byl také její podstavec i s malou zahrádkou okolo něj. Nyní je na náměstí, které po druhé světové válce obdrželo název Kozinovo, na místě někdejšího pomníčku před domem č. p. 69/IV pouze nevzhledná rozvodná skříňka elektroinstalace pro čerpadla kanalizace.

Mimoňská bysta nebyla jediným jeho památníkem, protože Hans Kudlich býval německým obyvatelstvem našeho severního pohraničí dosti uctívanou osobností. Zvláště venkovští zemědělci ho považovali za svého osvoboditele, neboť se zasloužil o úplné zrušení poddanských vztahů a odstranění posledních zbytků robotních povinností. 

Hans Kudlich pocházel ze Slezska, kde se narodil 25. října 1823 v obci Úvalno (tehdy Lobesntein) východně od Krnova (Jägerndorfu). Po studiu na opavském gymnáziu pokračoval ve studiích filozofie a později práv na univerzitě ve Vídni. Při demonstracích ve Vídni byl 13. března 1848 vážně zraněn na pravé ruce vojenským bajonetem. Nejprve sice zůstal ve Vídni jako člen studentské legie, ale v květnu se odjel doléčit do domovského Úvalna, kde byl navržen jako kandidát do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Do sněmu byl skutečně zvolen za volební obvod Horní Benešov. V užší volbě 24. června 1848 uspěl i v Horním Benešově (na okrese Bruntál). Ve druhém kole voleb získal také hlasy českých sedláků, kteří předtím svého kandidáta odvolali. Stal se tak nejmladším sněmovním poslancem.

Již na zasedání sněmu 24. červcence 1848 předložil návrh na úplné zrušení poddanských vztahů, včetně roboty a desátků, který byl po více pozměňovacích úpravách přijat 1. září 1848 a po jednom týdnu, 7. září 1848, vstoupil v platnost. Hans Kudlich během revoluce ve Vídni v říjnu 1848 usiloval o zachování moci ústavodárného sněmu. Cestoval po venkově, kde marně agitoval mezi sedláky pro ozbrojený zákrok, za což byl jako buřič pronásledován státními úřady. V listopadu 1848 se opět zapojil do parlamentu a spolu s ním přesídlil do Kroměříže. Po rozehnání kroměřížského sněmu, k čemuž došlo 7. března 1849, uprchl přes pruské Slezsko a saské Lipsko ke svému nejstaršímu bratru Josefu Hermannovi Kudlichovi do Frankfurtu nad Mohanem. Následně se účastnil i povstání ve Falci a potom utekl v červnu 1849 přes jihoněmecká města Donaueschingen a Freiburg do švýcarského Bernu. Začal tam studovat lékařství. Studia dokončil v Zürichu, kde byl roku 1853 promován doktorem mediciny a oženil se s Luise Vogt, dcerou profesora lékařské fakulty.

Za účast na povstání ve Falci byl Hans Kudlich 15. října 1851 v nepřítomnosti v rakouském císařství odsouzen k trestu smrti a 10. března 1854 rakouskými soudy ke stejnému trestu odsouzen podruhé, tentokrát za účast na říjnové revoluci ve Vídni v roce 1848. To již byl po nátleku rakouského vyslance vyhoštěn v dubnu 1853 ze Švýcarska a odcestoval přes přístav Le Havre do Spojených států severoamerických. Roku 1854 se usadil ve městě Hoboken ve státě New Jersey a provozoval tam lékařskou praxi. Za americké občanské války severu proti jihu se přiklonil k republikánské straně, zasazoval se o zrušení otroctví a podporoval volbu Abrahama Lincolna prezizentem USA. Potom, co rakouský císař Franz Josef I. doktora Kudlicha amnestoval a rozsudek smrti byl zrušen, navštívil MUDr. Hans Kudlich se svými devíti dětmi několikrát svoji původní "starou" vlast. V ní byl, především německým selským obyvatelstvem, uznáván jako osvoboditel z poddanství a od roboty.

Není proto divu, že mu v německy mluvících oblastech Čech, Moravy i Slezska byly stavěny pomníky. Ve dnech 7. a 8. září 1888 byl za přítomnosti Hanse Kudlicha odhalen na návrší Ve Chvojkách u lázní Teplic pomník zrušení roboty. Stojí tam dodnes. Někdejší nejmladší poslanec rakouského sněmu Hans Kudlich se dožil čtyřiadevadesáti let a zemřel v Hoboken (USA) dne 11. listopadu 1917 jako poslední z jeho 383 členů. Protože jeho posledním přáním bylo "Chci domů", byla urna s jeho popelem převezena roku 1925 do rodného Úvalna a tam uložena do pamětní místnosti v přízemí krásné žulové rozhledny Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště nad obcí. Také tato masivní a bytelná rozhledna je vlastně Kudlichovým pomníkem, neboť byla vybudována od září 1912 do září 1913 na počest jeho devadesátin.

V Česku bylo údajně vybudováno čtyřiašedesát pomníků, byst a soch Hanse Kudlicha, vesměs v pohraničních oblastech s německým obyvatelstvem. Dochovalo se jich jenom šestnáct. Tento neověřený údaj mám však pouze z internetu.  Nejbližší dochované pomníky Hanse Kudlicha v severních Čechách, najdeme například v Ludvíkovicích u Děčína, u Kletečné pod Milešovkou, v Úštěku na náměstí za kostelem, na Frýdlantsku u kostela v Bulovce a na křižovatce v Dolní Řasnici a v již vzpomenutých Teplicích.

                                                                                                                                        Jiří Šťastný