Historie muzejnictví v Mimoni a budova bývalého špitálu

Počátky mimoňského muzejnictví sahají do 19. století. Tehdejší majitel panství Franz Hartig de Paula začal po roce 1821 více navštěvovat mimoňský zámek, jehož knihovna se 17. tis. svazky vzbuzovala obdiv majestátností i obsahem. V jejích útrobách se nacházely i středověké rukopisy. Z Prahy sem byla přivezena také část sbírky vycpaných savců. Veškerý mobiliář zámku však byl po válce zkonfiskován a v r. 1947 ho převzala vojenská správa. Mnohé věci se podařilo zachránit převezením do Národního muzea.

Zájem o historii, památky a přírodu se netýkal pouze šlechty, ale stal se náplní života několika desítek občanů, kteří vstoupili do českolipského vlastivědného spolku Nordböhmisches Excursionsclub. Jeho nejznámějším spolupracovníkem byl historik města Josef Tille. Ten sbíral především listinné materiály pro svou kroniku a pět svazků kroniky daroval městskému muzeu  v r. 1946. Tilleho kronika je stále k nahlédnutí v městské knihovně.

Předchůdcem samotného městského muzea bylo muzeum školní založené r. 1886 ředitelem Ludvíkem Slanskym. Byly zde především výrobky a ocenění žáků i jejich nadšeného učitele Trausla. Časem byly přidány další předměty přírodovědné i historické hodnoty, které do školy přinášely děti (staré mince, neplatné papírové peníze, knihy a listiny). Muzeum bylo roku 1904 věnováno městu Mimoň a sbírka, ačkoliv zřejmě ne úplně celá, bylo později včleněna do muzea městského.

Prvním, kdo vyzval k vytvoření městského muzea byl starosta Antonín Placht a to před první světovou válkou. K uložení předmětů darovaných do sbírky obyvatelstvem vyhradil na radnici jednu místnost, která však brzy nestačila. Když se v roce 1924 rozhodovalo o uspořádání slavnosti domoviny, ujal se myšlenky muzea opět starosta, tentokrát Josef Prade. Ten vyzval obyvatele k pomoci s dalšímu sbírání muzejních předmětů a na jeho popud bylo 4. července 1925 slavnostně otevřeno městské muzeum v zadním traktu radnice. Tehdy to bylo německé vlastivědné muzeum a na jeho provoz dohlížel v letech 1939-1945 Úřad pro pravěk v Sudetech.

V letech 1940 - 1950 začíná etapa muzea tak, jak ho známe. Muzeum se přesouvá do budovy bývalého špitálu u Božího hrobu, ale jeho provoz je sporadický. Městská kronika uvádí v letech 1946-1950 záznamy o tom, že byly u různých občanů nalezeny části sbírek, byly provedeny soupisy starožitných předmětů v soukromých bytech a ty se vrátily do muzea.

To bylo nakonec zrušeno v červenci r. 1950 a sbírka byla převezena do Okresního muzea v České Lípě. Kronika města v roce 1956 uvádí zápis, že se jednalo o vytvoření nového městského muzea, obnoveno však nebylo. To se podařilo až v roce 2010.

Rok před tím se Mimoni spolu s partnerským městem Zlotoryja v Polsku podařilo získat dotaci a začala rozsáhlá rekonstrukce budovy bývalého špitálu. Celý objekt byl koncipován tak, aby vyhovoval provozu nového městského muzea. V nově zrekonstruovaném, dříve nevyužitém půdním prostoru, našla své místo nová výstavní síň, pojmenovaná Galerie Jana Antonína Pacáka.

Muzeum bylo slavnostně otevřeno za mimořádně deštivé soboty 7. srpna 2010, kterou začala pustošivá dvoudenní povodeň po celých severních Čechách. Nepříznivý začátek nové éry muzeum nepoznamenal a je otevřeno dodnes.