Historie Pašijových her v Mimoni

Vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista, to jsou Pašijové hry, které v historii Mimoně bývaly běžnou součástí oslav Velikonoc.

100 let od obnovení Pašijových her v Mimoni.

Pašijové hry mají historicky velmi významné místo v kultuře města. Vždyť mají třetí nejstarší historii na světě. Tyto hry byly ve svém počátku pojímány jako hry ze života svatých a v období po třicetileté válce se začínaly pozvolna zaměřovat na období života Ježíše Krista těsně před jeho ukřižování. Charakter těchto her od samého počátku mají tedy křesťanský církevní charakter a jako takové se prvně měly hrát v Hořicích u Českého Krumlova již ve 13. století, kde je měli hrát cisterciáčtí mniši z kláštera ve Vyšším Brodě (Hohenfurth). Největšího rozkvětu dosáhly ve třináctém století, během třicetileté války v 17. století zanikly a byly obnoveny až na rozhraní 17. a 18. století. V roce 1633 postihla epidemie moru v dnešním jižním Bavorsku nedaleko zimního střediska Ga-Pa v obci Oberammergau, která zde měla tragické následky, která však v této velmi křesťanské obci, kde se příliš nerozlišovalo mez katolickou vírou a vírou protestanskou, byla začátkem pašijových her s tématikou Ježíše Krista, která se zde hrála prvně roku 1634. Následně od roku 1680, kdy se zde hrály tyto hry po šesté, se až do dnešních dnů hrají v desetiletém cyklu od jara do podzimu za každého počasí v přírodních podmínkách. Tyto hry jsou uváděny jako druhé nejstarší, ale jsou nejvelkolepější a v současnosti trvají celkem 6 a půl hodiny s polední přestávkou na prohlídku stávajícího amfiteátru, který pro tyto hry byl zřízen v roce 1815 ve stylu rokoka a klasicismu.

Roku 1668 se na svátek Corporis Christi, jak je uváděno ve farní kronice v Mimoni, předváděla před tehdejším zámkem Comedia o Abrahamovi a Izákovi, v podání dětí z místní farní školy, kterou postavil bývalý zdejší majitel panství Bohuslav Karel Mazanec z Frimburka někdy v letech 1585-1590. Roku 1680 došlo ke změně Pašijových her, kdy se hrála hra s tématem utrpení Ježíše Krista, kterou zpracoval synovec zdejšího faráře Václava Reinische, který zde jako student dlel na vagacích, protože Prahu, kde studoval, postihl mor. Tato hra se následně hrála pravidelně až do období, kdy císař Josef II. blahé paměti v prosinci 1780 zrušil koniášovské katolické misie, v květnu 1781 povolil bez následků návrat evangelíků a v září 1781 vydal nařízení o tzv.  rozumné toleranční soustavě, po níž byl vydán 13. října známý Toleranční patent, který měl mnoho odpůrců, ale císaři se prostě neoponuje. Následovalo poté rušení mnohých klášterů, kostelů a jiných církevních zařízení, které nepřinášejí lidu přímý prospěch a slouží výhradně pouze katolické církvi. Tak se stalo, že dochází i k omezování církevních služeb a s nimi i k pozvolnému zániků některých regionálních církevních zvyklostí. V naše městě byl na příklad zrušen kostel sv. Josefa a měl být zrušen i areál Hrobu Božího syna, k čemuž však naštěstí nedošlo (málem však zanikl v 50. až 80. letech 20. století). Vedle zániku Pašijových her v Mimoni zanikla i slavnost Vzkříšení.

8. června 1890 byl v Mimoni založen Spolek pro zkrášlení Božího hrobu a pořádání slavnosti Vzkříšení, které mělo své stanovy a založenou Pamětní knihu, která byla objevena na Městském úřadě roku 1991 a kterou naštěstí ještě stačil přeložit zdejší učitel pan Josef Šťastný, poté však zmizela z Městského úřadu neznámo kam, jako mnoho dalších dokumentů. Tent spolek založilo původně 5 mimoňských občanů v hostinci t tzv. Hostinského na Pískách (čp. 120/IV) na velikonoční neděli r. 1890, za 2 dny s přihlásilo 40 zájemců a za 3 týdny dosáhl již na 500 zájemců. Na všeobecném ustavujícím shromáždění v říjnu 1890 v restauraci U Jelena, kde byla předložena již i Pamětní kniha, dostavilo se všech 48 zakládajících členů a 382 činných členů.

Duchovním otcem novodobých Pašijových her lze označit mimoňského rodáka pana Josefa Tilleho, který při svém bádání objevil záznamy o prastarých Pašijových hrách v jeho rodném městě Mimoni, seznámil s nimi tehdejšího představeného spolku Oskara Pradeho, který prosadil, aby  se tyto Pašijové hry navrátily do kulturního života města. Přes všechny badatelské snahy  se však původní texty nepodařilo najít a proto tehdejší zdejší mimoňský kaplan Václav Stadelmann se sám nabídl, že se obnovy těchto her ujme. Text opravdu zpracoval, při čemž vycházel z prastarých textů Pašijových her z Oberammergau a Hořic na Šumavě. Vrchní berní úředník z Mimoně pan Hanisch celé divadelní představení zrežíroval a připravil tak, že první představení mohlo být uvedeno 1. dubna 1922 Trvalo 5 hodin a konalo se v tzv. Lorinserově tělocvičně. Opakování těchto Pašijových her se konalo o rok později roku 1923 a poté bylo ustanoveno, že se budou konat vždy po pěti letech. Vzhledem k tomu, že obyvatelstvo bylo v první republice ČSR převážně německé, bylo představení uvedeno v německém jazyce. Po skončení 2. svět. války byla velká snaha pokračovat v této obnovené tradici, ovšem vlivu politických změn se ukázaly mnohé problémy, které se jen velmi těžce překonávaly. Nakonec se přeci jen přes tyto politické překážky podařilo uskutečnit první české představení v roce 1949, tedy mimo dosavadní divadelní rok představení Pašijových her v Mimoni a navíc mimo dosavadních velikonoc a to v období 23. října až 20. listopadu 1949. Autor textů byl místní farář P. Jan Maria Surý, který hrál i hlavní postavu Ježíše. Charakter uvedení byl poněkud jiného charakteru, nejednalo se o překlad Stadelmanného textu. Bohužel v následujících letech se již nepodařilo tyto hry opakovat a prakticky zapadly v zapomnění až do roku 1999, kdy se o obnovu postaral autor těchto řádků. České texty z roku 1949 prvního českého představení se nepodařilo nikde dohledat, proto provedl kompletní překlad německých Stadelmannových textů z roku 1922. Obnova těchto textu v českém jazyce se uskutečnila při představení v roce 2000 v místním kině Ralsko. Opakovaní her bylo zachováno jako pětileté, bohužel v roce 2020 se nemohlo opakovat pro pandemii covidu. Představitelé her v roce 2000 a následně jsou studenti gymnasia Mimoň, čímž se zachovává dlouhodobá historická tradice Pašijových her v Mimoni.                                   

                                                                                                        Osvald Hons