PUTOVNÍ TÁBOR 2015 RUMUNSKO

Jako rozcvička před cestou do nejvyšších hor Rumunska fungoval čtrnáctidenní tábor s mladšími členy oddílu, který tradičně organizujeme v Mařeničkách pod Lužickými horami. Mezi ukončením tábora a odjezdem do Rumunska jsme měli čtyři hodiny a po šesté hodině večerní už odjížděla parta vedoucích a starších členů oddílu směrem na Brno a dál na východ. Do Rumunska jedeme již potřetí. Pro letošek bylo vybráno nejznámější rumunské pohoří Fagaraš a méně známé navazující pohoří Papuşa.

Cesta přes Slovensko a Maďarsko trvala něco kolem 16 hodin, ale utekla rychle a všichni ji po velké únavě z tábora rádi prospali. Naše cesta začala za městem Sebesu de Sus. Všichni jsme vykročili pravou nohou a s úsměvem na tváři, který nás během prvních pár kilometrů s velkým převýšením přešel. Cesta vedla podél řeky Moaşa Sebeşului a po zdolání prvních 700 výškových metrů jsme dorazili na místo vyhořelé Cabany Suru, kde jsme kvůli nepříznivému počasí museli postavit stany a přečkat tu první noc. Ráno byl před námi náš první vrchol Budislavu 2343 m.n.m. Po zdolání tohoto vrcholu následovalo nepříjemné klesání a následně cesta kolem jezera Lacul Avrig až pod vrchol hory Scara 2306 m.n.m. Z vrcholu této hory byla vidět v sedle Saua Scarii krásná bivakovaní bouda, která nám poskytla útočiště pro další noc. Třetí den jsme se vydali odvážně do nitra mlhy směrem k vrcholu Serbota 2331 m.n.m. a následně ještě k vyššímu vrcholu Negoiu 2535 m.n.m, kde jsme po dlouhé době překonali náš oddílový rekord v dobytí nejvyšší hory, kterým o všem neměl dlouhé trvání. Po dosažení těchto vrcholů jsme se vydali dál k jezeru Lacul Balea, kde jsme se opět utábořili. Cestou jsme překonávali spoustu skalnatých a sněhových překážek, které nám cestu hezky zpříjemnily. Další den hned z rána pro nás přijeli řidiči, kteří nás na dopoledne zavezli do civilizace, přesněji do města Sibiu, kde jsme se dovybavili pro zbylé dny v horách.

Jakmile jsme byli připraveni mohli jsme se opět vrátit zpět do Lacul Balea. Tentokrát nás čekala východní část pohoří Fagaraš. Ani tato část pohoří neměla žádnou chybu. Po zdolání několika ostrých hřebenů jsme dorazili k překrásnému jezeru Lacul Podragel, které bylo zpestřeno krásným vodopádem. Další den jsme si udělali poněkud lehce odpočinkový. Ráno jsme došli k jezeru Lacul Podragu, kde stála i horská cabana (chata) kolem které se páslo stádo oslů. U tohoto jezera jsme strávili celé dopoledne, abychom se trochu opláchli a zregenerovali. Po odpočinkovém dopoledni a vydatném obědě jsme s velkým odhodláním vyrazili na nejvyšší horu Rumunska a tudíž tedy na náš nový rekord. Po pár hodinách byla tedy hora Moldoveanu 2544 pokořena. Na její počest jsme dali vrcholové šampaňské a vrcholový meloun, které pro nás po celou cestu byly závažím. Jelikož se blížil večer nezbývalo nám než se někde utábořit. Utábořili jsme na úbočí Galasescu v blízkosti několika malých jezírek a potůčků.

Další den byl poněkud kratší, neboť dvěma členům nebylo úplně nejlépe. Došli jsme tedy k horskému bivaku Curmatura Zirnei, kde jsme potkali dvojici mladých Čechů. Ačkoliv se to nezdálo, tak puťák se blížil ke konci a před námi byly poslední dva dny. Hned z rána jsme urazili 2 hodiny, které nám chyběly k dokončení pohoří Fagaraš a následoval krásný travnatý hřeben k dalšímu pohoří Papuşa. Cesta byla zcela jiná než ta, na kterou jsme byli doposud zvyklý. Během této cesty jsme potkali skupinu místních nadšenců, kteří opravovali značení, což nám přišlo vhod, neboť rumunské značení bývá občas poněkud všímavě náročné. Toto pohoří nebylo nikterak dlouhé, proto nás čekal nejvyšší vrchol Rosu 2469 m.n.m., již tento den. Nedaleko za tímto vrcholem jsme se utábořili a strávili tak poslední noc ve stanech. Hned ráno nás čekala nejhorší část puťáku a to, sestup z hor. Cesta vedla kolem krásné, obrovské salaše, kde nechybělo stádo ovcí, koní, krav a ani oslů. Zde si dokonce dva z naší skupiny mohli vyzkoušet jak rychle umí běhat, když je prohnali pastevečtí psi. Po bolestivém sestupu 1450 m.n.m. jsme dorazili na místo, které se nazývalo Cabana Voina, kde na nás čekali naši páni řidiči.

Po rychlém umytí v horské řece jsme se šťastně a spokojeně mohli vydat zpět do svých domovů. Krom vzpomínek a spousty zážitků, které si každý z letošního Rumunska odvezl, jsme si také odvezli krásné triko se vzpomínkou na putovní tábor 2015.

V ten samý den po příjezdu do Stráže jsme se ještě všichni jednou sešli, abychom se společně vydali na slavnostní večeři, kde jsme mohli letošní hory zhodnotit.

Napsal: vedoucí PS Výři